Popis
Passeig de Gràcia je velkolepý barcelonský bulvár, který vede čtvrtí Eixample od Plaça de Catalunya po Carrer Gran de Gràcia. Je to nejdražší ulice města i Španělska, lemovaná luxusními obchody, velkými hotely a některými z nejslavnějších staveb moderny.
Nejznámější úsek je Blok sváru (Illa de la Discòrdia), kde se tři velcí architekti měřili dveře ve dveřích: Puig i Cadafalchova Casa Amatller, Domènech i Montanerova Casa Lleó Morera a Gaudího Casa Batlló s šupinatou střechou a balkony jako kosti.
O kus výš se zvedá Gaudího Casa Milà, přezdívaná La Pedrera, Lom: vlna kamene s vinoucími se železnými balkony. Třída má mnoho dalších modernistických budov, jako Casa Fuster od Puiga i Cadafalcha a Casa Pons i Pascual od Enrica Sagniera, a palác Palau Robert z roku 1903.
I uliční mobiliář je součástí podívané. Zdobené lavičky a lampy s mozaikou z barevných dlaždic navrhl v roce 1906 Pere Falqués i Urpí.
Nebývala vždy tak vznešená. Než se stala módní, byl Passeig de Gràcia polní cestou zvanou Camí de Jesús, Ježíšova cesta. Vedla mezi zahradami od městských hradeb do Gràcie, tehdy samostatného městečka.
V roce 1827 se stala třídou širokou 42 metrů a celé 19. století sem aristokraté jezdili předvádět koně a kočáry. Když kolem vyrostlo Eixample, nejbohatší rodiny města chtěly mít domy právě tady.
Tak jedna ulice shromáždila hvězdy moderny: Gaudí, Falqués, Puig i Cadafalch, Domènech i Montaner, Sagnier a Vilaseca zde všichni stavěli.
Za španělské občanské války sídlila v čísle 60 vláda Baskicka. Zůstává jednou z největších procházek Barcelonou, stejně kvůli výlohám jako kvůli fasádám.
Nejznámější úsek je Blok sváru (Illa de la Discòrdia), kde se tři velcí architekti měřili dveře ve dveřích: Puig i Cadafalchova Casa Amatller, Domènech i Montanerova Casa Lleó Morera a Gaudího Casa Batlló s šupinatou střechou a balkony jako kosti.
O kus výš se zvedá Gaudího Casa Milà, přezdívaná La Pedrera, Lom: vlna kamene s vinoucími se železnými balkony. Třída má mnoho dalších modernistických budov, jako Casa Fuster od Puiga i Cadafalcha a Casa Pons i Pascual od Enrica Sagniera, a palác Palau Robert z roku 1903.
I uliční mobiliář je součástí podívané. Zdobené lavičky a lampy s mozaikou z barevných dlaždic navrhl v roce 1906 Pere Falqués i Urpí.
Nebývala vždy tak vznešená. Než se stala módní, byl Passeig de Gràcia polní cestou zvanou Camí de Jesús, Ježíšova cesta. Vedla mezi zahradami od městských hradeb do Gràcie, tehdy samostatného městečka.
V roce 1827 se stala třídou širokou 42 metrů a celé 19. století sem aristokraté jezdili předvádět koně a kočáry. Když kolem vyrostlo Eixample, nejbohatší rodiny města chtěly mít domy právě tady.
Tak jedna ulice shromáždila hvězdy moderny: Gaudí, Falqués, Puig i Cadafalch, Domènech i Montaner, Sagnier a Vilaseca zde všichni stavěli.
Za španělské občanské války sídlila v čísle 60 vláda Baskicka. Zůstává jednou z největších procházek Barcelonou, stejně kvůli výlohám jako kvůli fasádám.