Popis
Park Güell je park na svahu s viadukty skloněnými jako kmeny stromů, lavičkami pokrytými mozaikou a pohádkovými vrátnicemi, ve čtvrti La Salut v Barceloně, nad městem. Antoni Gaudí jej navrhl v letech 1900 až 1914 a patří k jeho nejhravějším dílům.
Příběh za ním je příběh propadáku. Průmyslník Eusebi Güell plánoval zahradní město luxusních vil pro barcelonské bohaté, s čistým vzduchem a výhledy, podle anglického vzoru: odtud anglické slovo „Park“. Vytyčilo se šedesát parcel, postaveny byly jen dva domy a ani jeden nebyl od Gaudího.
Společné prostory parku, jako schodiště a terasy, nesou symboly katalánské identity a katolicismu.
Začněte u vchodu, který vyznačují dvě rozmarné vrátnice. Za nimi vede schodiště k drakovi, mozaikovému mloku, který se stal symbolem parku, a do Hypostylového sálu, lesa sloupů nesoucích terasu nad ním.
Ta terasa je srdcem parku. Hadovitá lavice kolem ní se vlní jako mořský had, pokrytá mozaikou z rozbitých kachlíků od Josepa Marii Jujola, a její tvar vytváří zákoutí, kde lidé sedí spolu a povídají si.
Vyvýšené cesty, určené pro kočáry, se vinou po svahu na kamenných viaduktech, jejichž sloupy napodobují kmeny stromů. Gaudí je postavil z místního kamene, aby splývaly s kopcem, a téměř žádná jejich linie není přímá.
Gaudí tyto cesty vytvořil v letech, kdy nejpozorněji studoval přírodu, a k přenesení zátěže použil obrácené řetězovkové oblouky. Nic v parku nevypadá jako vymyšlené u rýsovacího prkna a všechno funguje.
Nahoře schody vystupují na Vrch Tří křížů, kalvárii ze tří kamenných křížů. Odtud jedním pohledem uvidíte Sagradu Família, Montjuïc, Torre Glòries i Středozemní moře.
Pozemek byl skalnatý kopec, kterému místní říkali Holá hora, a kupci nepřišli nikdy: bylo to příliš daleko od centra. Güell se sem v roce 1906 nastěhoval do starého domu, aby dal příklad, a přemluvil Gaudího ke koupi neprodaného vzorového domu. Gaudí v něm žil s otcem a neteří.
Nakonec statek převzalo město a v roce 1926 jej otevřelo jako veřejný park. Dnes je to jedno z Gaudího míst na seznamu UNESCO a návštěvníci tu potkají víc než umění: papoušky a, s trochou štěstí, orla krátkoprstého.
Nenechte si ujít
• Hadovitá lavice.
• Drak na schodišti.
• Hypostylový sál.
• Vrch Tří křížů.
Víte, že…?
• V jedné ze dvou vrátnic byla telefonní budka.
• Dům, ve kterém Gaudí žil, je dnes muzeem o něm.
• Plánovalo se šedesát parcel, ale postaveny byly jen dva domy.
Příběh za ním je příběh propadáku. Průmyslník Eusebi Güell plánoval zahradní město luxusních vil pro barcelonské bohaté, s čistým vzduchem a výhledy, podle anglického vzoru: odtud anglické slovo „Park“. Vytyčilo se šedesát parcel, postaveny byly jen dva domy a ani jeden nebyl od Gaudího.
Společné prostory parku, jako schodiště a terasy, nesou symboly katalánské identity a katolicismu.
Začněte u vchodu, který vyznačují dvě rozmarné vrátnice. Za nimi vede schodiště k drakovi, mozaikovému mloku, který se stal symbolem parku, a do Hypostylového sálu, lesa sloupů nesoucích terasu nad ním.
Ta terasa je srdcem parku. Hadovitá lavice kolem ní se vlní jako mořský had, pokrytá mozaikou z rozbitých kachlíků od Josepa Marii Jujola, a její tvar vytváří zákoutí, kde lidé sedí spolu a povídají si.
Vyvýšené cesty, určené pro kočáry, se vinou po svahu na kamenných viaduktech, jejichž sloupy napodobují kmeny stromů. Gaudí je postavil z místního kamene, aby splývaly s kopcem, a téměř žádná jejich linie není přímá.
Gaudí tyto cesty vytvořil v letech, kdy nejpozorněji studoval přírodu, a k přenesení zátěže použil obrácené řetězovkové oblouky. Nic v parku nevypadá jako vymyšlené u rýsovacího prkna a všechno funguje.
Nahoře schody vystupují na Vrch Tří křížů, kalvárii ze tří kamenných křížů. Odtud jedním pohledem uvidíte Sagradu Família, Montjuïc, Torre Glòries i Středozemní moře.
Pozemek byl skalnatý kopec, kterému místní říkali Holá hora, a kupci nepřišli nikdy: bylo to příliš daleko od centra. Güell se sem v roce 1906 nastěhoval do starého domu, aby dal příklad, a přemluvil Gaudího ke koupi neprodaného vzorového domu. Gaudí v něm žil s otcem a neteří.
Nakonec statek převzalo město a v roce 1926 jej otevřelo jako veřejný park. Dnes je to jedno z Gaudího míst na seznamu UNESCO a návštěvníci tu potkají víc než umění: papoušky a, s trochou štěstí, orla krátkoprstého.
Nenechte si ujít
• Hadovitá lavice.
• Drak na schodišti.
• Hypostylový sál.
• Vrch Tří křížů.
Víte, že…?
• V jedné ze dvou vrátnic byla telefonní budka.
• Dům, ve kterém Gaudí žil, je dnes muzeem o něm.
• Plánovalo se šedesát parcel, ale postaveny byly jen dva domy.