Popis
V Palau Güell, rodinném sídle Güellových v ulici Carrer Nou de la Rambla, si hostitelé své hosty prohlédli, ještě než došli na vrchol schodiště. Za zdobeným stropem recepční místnosti nechávala malá skrytá okénka rodinu nakouknout dolů z patra nad ní a v případě potřeby si upravit oděv.
Gaudí palác postavil v letech 1886 až 1888 pro Eusebiho Güella, průmyslového magnáta a svého velkého mecenáše, ve čtvrti El Raval hned u La Rambly. Záměrem bylo nové sídlo, které se vyrovná nedalekému Palau Moja, patřícímu Güellovu švagrovi, nebo ho překoná.
Dům byl postaven na efekt. Kočáry vjížděly dvěma železnými bránami ve tvaru parabolických oblouků, s kováním jako mořské řasy a bronzovým fénixem mezi nimi, emblémem hospodářského a kulturního znovuzrození Katalánska. Koně sjížděli po rampě do stájí v suterénu.
Srdcem domu je hlavní společenský sál. Jeho vysoká kupole je provrtána malými otvory a v noci se před ně venku věšely lucerny, takže strop vypadal jako hvězdná obloha. Přechod mezi parabolickými oblouky a mramorovými sloupy předjímá velkou část Gaudího pozdější tvorby.
Palác má sedm úrovní, od stájí v suterénu po střechu, a plynulé uspořádání, díky kterému malý pozemek působí velkoryse. Střecha s komíny pokrytými rozbitými kachlíky je první náčrt těch na Casa Milà.
Palác byl otevřen v roce 1888, v roce barcelonské světové výstavy, a mezi jeho návštěvníky patřila královna regentka, italský král Umberto I. a americký prezident Grover Cleveland. Güell tu žil do roku 1906.
Budova později sloužila za občanské války jako policejní ředitelství. V roce 1944 ji chtěl bohatý Američan odvézt domů kámen po kameni, ale v roce 1945 ji rodina darovala provinční vládě pod podmínkou, že nebude nikdy změněna.
Část původního kamene se ukázala jako slabá a palác potřeboval léta obnovy, dokončené v dubnu 2011. Milovníci filmu ho možná už znají: Antonioni tu natočil první setkání Jacka Nicholsona a Marie Schneiderové ve filmu Povolání: reportér.
Patří k památce UNESCO „Dílo Antoni Gaudího“ a ve srovnání s jeho pozdější tvorbou působí ponuře, ale jeho detaily už naznačují všechno, co mělo přijít.
Gaudí palác postavil v letech 1886 až 1888 pro Eusebiho Güella, průmyslového magnáta a svého velkého mecenáše, ve čtvrti El Raval hned u La Rambly. Záměrem bylo nové sídlo, které se vyrovná nedalekému Palau Moja, patřícímu Güellovu švagrovi, nebo ho překoná.
Dům byl postaven na efekt. Kočáry vjížděly dvěma železnými bránami ve tvaru parabolických oblouků, s kováním jako mořské řasy a bronzovým fénixem mezi nimi, emblémem hospodářského a kulturního znovuzrození Katalánska. Koně sjížděli po rampě do stájí v suterénu.
Srdcem domu je hlavní společenský sál. Jeho vysoká kupole je provrtána malými otvory a v noci se před ně venku věšely lucerny, takže strop vypadal jako hvězdná obloha. Přechod mezi parabolickými oblouky a mramorovými sloupy předjímá velkou část Gaudího pozdější tvorby.
Palác má sedm úrovní, od stájí v suterénu po střechu, a plynulé uspořádání, díky kterému malý pozemek působí velkoryse. Střecha s komíny pokrytými rozbitými kachlíky je první náčrt těch na Casa Milà.
Palác byl otevřen v roce 1888, v roce barcelonské světové výstavy, a mezi jeho návštěvníky patřila královna regentka, italský král Umberto I. a americký prezident Grover Cleveland. Güell tu žil do roku 1906.
Budova později sloužila za občanské války jako policejní ředitelství. V roce 1944 ji chtěl bohatý Američan odvézt domů kámen po kameni, ale v roce 1945 ji rodina darovala provinční vládě pod podmínkou, že nebude nikdy změněna.
Část původního kamene se ukázala jako slabá a palác potřeboval léta obnovy, dokončené v dubnu 2011. Milovníci filmu ho možná už znají: Antonioni tu natočil první setkání Jacka Nicholsona a Marie Schneiderové ve filmu Povolání: reportér.
Patří k památce UNESCO „Dílo Antoni Gaudího“ a ve srovnání s jeho pozdější tvorbou působí ponuře, ale jeho detaily už naznačují všechno, co mělo přijít.